VÍTEJTE V NOVÉM E-SHOPU ADVASRO.CZ. PRO PŘIHLÁŠENÍ K ÚČTU VYUŽIJTE FUNKCI OBNOVY HESLA ZDE
Kategorizace materiálů podle jejich povrchové energie
Povrchovou energii materiálů lze měřit (viz předchozí článek) a podle její hodnoty v dyn/cm (mJ/m) rozdělit do tří skupin: vysoká, střední a nízká:
 |
 |
 |
||
|
Vysoká povrchová energie
Mnoho kovů a sklo má vysokou povrchovou energii 100 nebo 1000 dynů/cm. Molekuly na povrchu jsou k sobě tak silně přitahovány, že se velmi ochotně přitahují i k molekulám kapaliny. V důsledku toho se tyto materiály poměrně snadno smáčejí a následně spojují. Materiály s vysokou povrchovou energií mají povrchovou energii v řádu 100 nebo 1000 dynů/cm a patří k nim mnoho kovů a sklo.
|
Střední povrchová energie
Mnoho umělých plastů a přírodních materiálů má povrchovou energii až 300 dynů/cm. Vše je ale relativní. Někde mezi dokonale smáčivými vrstvami a dokonale sférickými kapkami definujeme střední povrchovou energii. Jedná se o materiály, u nichž je typická hodnota 36 dynů/cm až přibližně 300 dynů/cm. Mnoho umělých plastů má povrchovou energii v tomto rozmezí, stejně jako přírodní materiály, jako je dřevo, kámen nebo beton.
|
Nízká povrchová energie
Materiály s nízkou povrchovou energií (pod 36 dynů/cm) se velmi obtížně lepí. Molekuly na povrchu materiálů s nízkou povrchovou energií jsou docela spokojené s tím, jak vypadají. Jakékoli molekuly, zejména adhezivní, jsou zde jen velmi málo přitahovány. Materiály s povrchovou energií nižší než 36 dynů/cm se považují za materiály s nízkou povrchovou energií a velmi obtížně se spojují. Patří mezi ně polyolefinové plasty, jako je polypropylen a polyethylen, a také "nepřilnavé" povrchy, jako je polytetrafluoretylen (PTFE).
|
Diskuze (0)
Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.
Pouze registrovaní uživatelé mohou vkládat příspěvky. Prosím přihlaste se nebo se registrujte.