Vliv drsnosti povrchu materiálu na přilnavost

Výhody obroušení povrchu (viz předchozí článek) nekončí pouhým odstraňováním nečistot. Drsný povrch materiálu často vede k pevnějším lepeným spojům, a to hned z několika důvodů:

 

1. Drsnost dodává dodatečnou plochu povrchu, se kterou může lepidlo přijít do kontaktu při vytváření spoje.

 

Drsnost, zejména nadměrná, však nemusí být vždy přínosem. Aby bylo možné lepit na drsný povrch, je nutné, aby lepidlo protékalo do trhlin a štěrbin vzniklých obroušením. To platí jak pro tekutá lepidla, tak pro pásky. Pokud lepidlo není schopno dostatečně zatéct, dochází k celkově menšímu kontaktu mezi lepidlem a povrchem a zachycený vzduch může mít za následek sníženou pevnost nebo spoje špatně chráněné před působením okolního prostředí.

 

		Tenké pásky Velmi tenké pásky často vyžadují velmi hladký povrch, aby se vytvořil spoj. Představte si, jak velkou mezeru je schopna překlenout páska o tloušťce 50,8 mikrometru, aniž by ji vyplnila, a tím zachytila vzduch.				Tlusté pásky Tlustější, většinou pěnové pásky jsou schopny lepit na relativně drsné povrchy, zejména ty, které jsou obrušovány netkanými brusnými podložkami, jako jsou například podložky Scotch-Brite™ 7447.
		Vysoce viskózní lepidla Vysoce viskózní lepidla sice nejsou schopny vtékat do velmi malých trhlin a štěrbin, ale jsou to výrobky, které nejlépe vyplňují mezery a jsou schopny překlenout mezery větší než 6,35 mm. To je důležité při lepení velmi drsných materiálů, jako je například surový kompozit ze skleněných vláken.				Lepidla s nízkou viskozitou Lepidla s nízkou viskozitou jsou nejlépe schopná vtékat do všech trhlin a štěrbin povrchu. Nejsou sice nejlepší při "vyplňování mezer" jako lepidla s vysokou viskozitou, ale jejich schopnost plně smáčet povrch jim umožňuje lepit některé obtížněji lepitelné materiály, jako jsou kyanoakryláty na lepení pryží.

 

---